Faust

30. ledna 2011 v 13:20 | Tereza Bass |  Četba
FAUST

Autor:
J. W. Goethe
            I přesto, že byl Faust velmi vzdělaný a prostudoval snad všechny obory vědy, stále nenašel smysl života, a tak se začal věnovat magii.
            Podaří se mu vyvolat duchu, avšak ten ho posměšně odbývá. Zoufalý Faust chce vypít jed, když vtom uslyší velikonoční zpěv: "Kristus vstal z mrtvých". To v něm vyvolá vzpomínky na mládí plné víry. Odloží jed, čímž se vrací zpět k životu. O velikonoční neděli jde společně s přítelem Wagnerem za brány města. Protože byl Faustův otec oblíbený lékař, všichni ho s otevřenou náručí vítají. Po celou cestu domů obíhá Fausta a Wagnera černý pes. Faust si ho vezme domů, kde se z něj vyklube "Mefistofeles", nabízející hlavnímu hrdinovi životní uspokojení, a to vše jen za upsání se, že mu bude Faust po smrti sloužit. Faust nabídku přijímá a Mefistofeles vede Fausta do rozpustilé společnosti, kde se napije omlazujícího nápoje. Mefistofeles mu v zrcadle ukáže obraz Markétky, do níž se Faust zamiluje, získá její lásku a svede ji. Láska Markétky a Fausta je plna rozchodů, návratů. Nakonec ji Faust opustí. Markétka v zoufalosti zabije své dítě, za což ji čeká poprava. Faust všeho lituje a chce, aby ji Mefistofeles zachránil. Markétka však záchranu odmítá, trest chce vytrpět.
            Ve druhém díle odvádí ďábel Fausta na císařský dvůr, aby se rozptýlil. Získá císařovu důvěru, když vynálezem papírových peněz zachrání říši před úpadkem. Faust se seznámí s Helenou, nejkrásnější ženou podsvětí a má s ní syna Euforiona. Po smrti syna se vrací ke dvoru, aby si od císaře vyžádal jako odměnu kus pobřeží, kde chce usadit miliony lidí, aby zde volně žili. Ze rtů mu jdou slova, která podle smlouvy s Mefistofelem měla znamenat konec jeho pozemského života. Faust umírá, ale nestává se Mefistofelovo kořistí, protože se mu nepodařilo odvrátit Fausta z pravé cesty.
            Faust našel smysl života ve tvořivé práci pro lidi, čímž se zachránil.
Hodnocení: Příběh o Faustovi se mi líbil. Zaujal mě už dříve, ale nikdy jsem ho ještě nečetla přímo od Goetheho. Především mě zaujal námět upsání se ďáblovi. Ačkoliv se jedná pouze o výplod autorovi fantazie, řekla bych, že i v dnešní době se lidé "upisují ďáblovi". Tím dnešním upisováním mám na mysli zejména věčné zadlužování, snahu mít alespoň na chvilku o něco víc, než doopravdy můžeme, a to i přesto, že se jedná jen o krátký okamžik, který nás bude stát zkažený zbytek života, kvůli splácení chvilky štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama